Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním této stránky souhlasíte s Ochranou osobních údajů.

ČR nestihne schválit legislativu k whistleblowingu včas. Některé subjekty přesto musí být připraveny

ČR nestihne schválit legislativu k whistleblowingu včas. Některé subjekty přesto musí být připraveny

Radim Darebník

Nová legislativa v podobě zákona o ochraně oznamovatelů by měla chránit tzv. whistleblowery (oznamovatele) poukazující na protiprávní činnost organizace. Podle odborníků advokátní kanceláře Moore Legal CZ právě silnější ochrana whistleblowerů může motivovat k častějšímu oznamování protiprávního jednání, neboť ti budou lépe chráněni proti odvetným opatřením. S ohledem na aktuální stav je nicméně zřejmé, že Česká republika svou povinnost nestihne včas splnit, a zákon o ochraně oznamovatelů k uvedenému datu nebude schválen.
Cílem nové právní úpravy je zajistit oznamovatelům ochranu před případnými odvetnými opatřeními a také vyrovnat jejich procesní postavení v případě soudních sporů. Ačkoli byl Sněmovně návrh zákona o ochraně oznamovatelů předložen již v únoru letošního roku, proběhlo pouze první čtení. „Projednávání bylo ukončeno s koncem volebního období a je tedy zřejmé, že se obsah směrnice nestihne přenést do českého právního řádu ve stanoveném termínu. Přitom je téměř vyloučeno že na úrovni Evropské unie dojde k posunutí této lhůty,“ uvádí Jan Kubica, advokát a partner advokátní kanceláře Moore Legal CZ, a dodává: „Fakt, že Česká republika nestihne implementovat vnitrostátní právní úpravu a nesplní tak svůj závazek včas ale nic nemění na trvání povinnosti odpovídající úpravu dříve či později přenést do českého právního řádu."
 
Přímý účinek „směrnice o whistleblowingu“
Přesto by některé subjekty měly zpozornět již k 17. 12. 2021, tedy datu, kdy uplyne lhůta pro přijetí národní úpravy. Vybrané ustanovení směrnice totiž mohou dopadnout na „stát“, který je v tomto kontextu chápán široce. „Do této kategorie spadají nejen státní instituce a orgány místní samosprávy, ale též subjekty, které plní služby veřejného zájmu a v tomto směru disponují určitými pravomocemi, tedy například Státní technická kontrola,“ upozorňuje Jan Kubica s tím, že přímý účinek může nastat jen ohledně těch ustanovení směrnice, která jsou dostatečně jasná, bezpodmínečná a přesná.
V praxi to může znamenat, že se oznamující osoby po 17. 12. 2021, bez ohledu na nepřijetí zákona o ochraně oznamovatelů, mohu vůči „státu“ domáhat některých práv stanovených přímo směrnicí, a naopak někteří zaměstnavatelé budou povinni plnit povinnosti, které ze směrnice vyplývají.

Nová práva a povinnosti
Nová právní úprava, bude-li přijata v podobě v minulosti předložené Sněmovně, přinese řadu povinností pro tzv. povinné subjekty (zaměstnavatelé s nejméně 25 zaměstnanci, obce s více než 5 000 obyvateli, veřejní zadavatelé a další vybrané subjekty), které měly podle původního návrhu právní úpravy být splněny již do konce března 2022. V tomto ohledu nicméně záleží na konečném znění zákona, tak jak bude přijat Sněmovnou.
 
Kromě povinnosti zavést vnitřní oznamovací systém tak, aby byl pro oznamovatele přehledný a nikoho neznevýhodňoval, musí mít povinné subjekty také určenou příslušnou osobu, která bude oznámení prošetřovat. „Cílem je vytvořit bezpečné a důvěryhodné prostředí, které bude osoby motivovat k využívání interního oznamovacího systému namísto oznámení veřejného či přímo do médií,“ popisuje Jan Kubica. Podle něj mezi nejčastější formy odvetných opatření patří rozvázání pracovního poměru/neprodloužení poměru na dobu určitou, změna rozvržení pracovní doby, převedení na jinou práci nebo jiné místo výkonu práce, ostrakizace či diskriminace oznamovatele, uložení kárného opatření či jiná obdobná forma postihu.
 
V souvislosti s přípravou na zavedení nové právní úpravy už některé subjekty začínají aktivně připravovat bezpečné prostředí pro oznamovatele v rámci své organizace. „Klienti se na nás obracejí se žádostí o pomoc s aplikací „směrnice o whistleblowingu“ v prostředí jejich organizace, a to jak z hlediska procesního, organizačního, ale i nastavení IT prostředí v případě větších organizací, které chtějí pro své zaměstnance vytvořit dostatečně bezpečné a transparentní prostředí,“ uvádí Marcela Hrdá, partnerka poradenské skupiny Moore Czech Republic.
 
Za nesplnění podmínek hrozí pokuta
Těm, kteří nesplní některou z uložených povinností hrozí pokuta až do výše jednoho milionu korun nebo dokonce 5 % z čistého obratu dosaženého za poslední ukončené účetní období. Příslušné osobě lze uložit pokutu do 100 000 korun. „Kromě sankce se povinný subjekt vystavuje rovněž riziku ohrožení své pověsti. Nadto navrhovaná právní úprava přináší oznamovateli za určitých okolností právo uveřejnit informaci tvořící obsah oznámení, a to i včetně obchodního tajemství společnosti,“ popisuje dále Jan Kubica. Výše uvedené hrozí zejména v případě, když ve stanovených zákonných lhůtách není oznámení whistleblowera řešeno či nedošlo k přijetí vhodného opatření.
 
Kdo je to whistleblower?
Status oznamovatele (whistleblowera) a ochrana s tímto statusem spojená, je směřována zejména ku prospěchu zaměstnanců a pracovníků, kteří by chtěli oznamovat škodlivé jednání, o němž se dozvěděli v souvislosti s výkonem práce (nebo jinou obdobnou činností). V praxi se velmi často jedná o škodlivé jednání zaměstnavatele, nebo dalších zaměstnanců, jehož jsou svědky. Působnost navrhovaného zákona je nicméně široká a dopadá i na mnoho dalších subjektů. Oznamovatelé tak mohou být např. OSVČ, osoby v orgánech právnických osob, stážisté, dodavatelé, uchazeči o zaměstnání apod.